Dnes již striktně pokládám telefon. Tedy předtím se ještě rozloučím a slušně poděkuji za nabídku, ale nevybavuji se. Je to zbytečné. Jednou jsem málem podlehla a podruhé jsem podlehla asi na týden. Tedy měsíc pak trvalo, než kartu zablokovali a zrušili. Možná jsem blázen, ale ty líčené výhody tam prostě nevidím.

Kreditní karty dnes nabízí v podstatě již skoro každá banka. Ale i různé nebankovní společnosti, případně i samotné obchodní řetězce. Podstatou je, že si kupujete zboží na dluh a ten musíte do určité doby (obvykle 30 dní) splatit, jinak Vám začnou naskakovat velice vysoké úroky. Aby se zákazníci nalákali, je karta spojena s řadou takzvaných výhod. Sbíráte body, které se Vám pak mění v peníze, nebo se Vám vrací nějaké procento z nákupu zpět, případně dostanete dárek při sjednání karty. Na první pohled to vypadá, že se banky a společnosti snaží, abychom se měli co nejlépe. Chyba lávky. Oni se chtějí mít co nejlépe a doufají, že člověk zapomene splatit dlužnou částku včas a oni tak vydělají na úrocích. Často je karta také spojena s poplatky za vedení, které Vám ovšem při jejím častém používání slibují vrátit. Tím Vás ovšem zase nutí nakupovat a i finančně gramotný člověk může sklouznout k pokušení a kupovat za hranice svých finančních možností. Případně počítáte s určitým příjmem a myslíte si, že vše bez problémů splatíte a nastane nepředvídatelná událost, peníze Vám na účet nedorazí a jste po krk v bryndě.

Proto si uvědomte: na co nemám, to nekupuji! V rámci finanční gramotnosti by měl mít každý nějaké ty rezervy pro nečekané události a větší investice a jinak utrácím část svých měsíčních příjmů a část si ukládám nebo investuji. Není třeba mít kreditní kartu a žít permanentně na dluh. Zvlášť, když Vás v případě pozdního splacení automaticky zařadí do registru dlužníků a už si po zbytek života ponesete s sebou černý puntík.